Evropsky významné lokality

Evropsky významná lokalita (EVL)

Je druhem chráněného území soustavy Natura 2000, které je vyhlášené k ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin podle směrnice Evropské komise o stanovištích (92/43/EHS) ze dne 21. května 1992 („směrnice o stanovištích“).

EVL zahrnuté do projektu LIFE zabírají plochu přes 7678 ha.

1 Bílé stráně u Litoměřic
Bílá barva vápenců a opuk, která prosvítá pod řídkou vegetací prudkých svahů jen kousek od Litoměřic, dala název jedné z devíti cílových lokalit projektu Life České středohoří. Lokalita je významná přítomností teplomilných trávníků s typickou ukázkou rostlinných a živočišných společenstev bílých strání, na kterých se vyskytuje mnoho úžasných druhů.
Vstup na kartu lokality
Další fotografie

Území evropsky významné lokality se skládá ze čtyř samostatných lokalit - vrcholek Satan u obce Žitenice, bílé stráně u Pokratic zahrnující národní přírodní památku Bílé stráně, bílé stráně u obcí Knobloška a Malíč. Všechny tyto dílčí lokality mají společné znaky. Jedná se o odkryvy podloží slínovců a jílovitých vápenců. Půdy jsou zde kamenité a bohaté na uhličitany. Zmíněné lokality mají většinou západní až jihouápadní orientaci. Na prudkých svazích probíhají drobné sesuvy půdy.

Za teplých dnů, ve stínu dubů a bříz může návštěvník bílých strání snadno zapomenout, že je stále v Čechách a nikoli na stepích Sibiře nebo Panonie. Nehostinná území na svazích jsou obrůstána především jednoletkami a rychle rostoucími rostlinami. Svým výskytem umožňují existenci dalších druhů, které postupně osidlují skaliska.

Na vlhčích místech v blízkosti bílých strání můžeme najít i lužní lesy tvořené olšemi a jasany. Bílé stráně poskytují nenahraditelné podmínky pro vstavačovité. Mezi ně patří bezesporu nejkrásnější česká orchidej střevíčník pantoflíček. Stejně pozoruhodný je i vemeník dvoulistý, tořič hmyzonosný či bradáček vejčitý. Působivě kvete i vstavač nachový a pětiprstka žežulník. Z jiných čeledí upoutá např. třemdava bílá, plamének přímý, sasanka lesní, medovník meduňkolistý, bělozářka větevnatá, len žlutý, len tenkolistý, hořec křížatý nebo koulenka prodloužená. Nejsušší místa prospívají konikleci lučnímu českému a vykvétá na nich i hvězdnice zlatovlásek.

Pozorný zájemce o entomologii může na bílých stráních pozorovat brouky zrnokazy, nosatčíky a dřepčíky. Pestrobarevní motýli, jako je přástevník kostivalový a modrásek hořcový, pasoucí se na květech, potěší snad každého. Ulitky skelnatky zemní a páskovky žíhané nenechají nikoho na pochybách, že i plžům je na bílých stráních dobře. Z křovisek a korun stromů štěbetají stovky ptáků. Kdo bude mít štěstí, uslyší vzácnou cvrčilku slavíkovou, nebo uvidí pracovitého strakapouda malého, jak zpod kůry stromů dobývá larvy. Občas turistu na jeho cestě vyplaší jinak plachá zmije obecná.

Ohrožení a managementová opatření

Lokalita je ohrožena ústupem tradičního hospodaření, jehož náhrada nyní spočívá ve výřezu zmlazujících křovin a náletových dřevin s ponecháním solitérů (např. ovocné stromy, duby) a v následné pastvě a kosení. Potenciál pro výskyt významných biotopů na dílčích lokalitách poskytují ještě velké plochy zarostlé křovinami a náletovými dřevinami, které po odstranění a následném zavedení pastvy či kosení, mohou poskytnout nová útočiště významným druhům rostlin a živočichů.

2 Borečský vrch
Západně od Lovosic leží vrch Boreč – oblíbený cíl zimních vycházek a výletů. Právě v teplotách pod bodem mrazu totiž nejlépe vynikne pára mysticky stoupající z ventarol. Legendy mezi lidmi vypráví, že je vrch Boreč aktivní sopkou. Ve skutečnosti je však ohřívání vzduchu vyvoláno jeho prouděním puklinami uvnitř hory.
Vstup na kartu lokality

Evropsky významná lokalita Borečský vrch se nachází přibližně mezi obcemi Boreč a Bílinka, nedaleko Lovosic. Návštěvníky přitahuje patrným výskytem ventarol, což jsou výrony teplého vzduchu v zimním období ve vrcholových partiích kopce. Naopak v letních měsících klesá studený vzduch puklinovým systémem svahů a vyvěrá na úpatí suťových polí. Na tyto specifické mikroklimatické poměry je vázána přítomnost rostlinných a živočišných druhů, nesnášejících velké výkyvy teplot. Na Borečském vrchu tak přežila stará chladnomilná společenstva i druhy, které naopak mráz nesnáší. Jedním takovým unikátním druhem je játrovka borečka vzácná. Ta je běžná například ve středomoří a na Borči přežívá zimu právě díky ventarolám. V mozaice pohyblivých i zazeměných sutí, skal a suťových polí, se střídají lesní porosty s plochami bezlesí, na nichž najdeme suché trávníky. Lesy jsou tvořeny duby, habry, buky, břízami a lípami. Zajímavostí je výskyt endemického jeřábu českého. V keřovém patře se vyskytuje např. líska obecná, rybíz alpínský či růže převislá. Pod vrchem se rozkládají udržované louky. V podrostu během roku vykvétá řada poutavých rostlin. Pozoruhodný je lomikámen trsnatý, bělozářka větevnatá, bělozářka liliovitá, kosatec bezlistý, hvozdík pyšný a třemdava bílá. Méně zastíněné hrany skal umožňují výskyt stabilní populace koniklece otevřeného. Skály využívá ke hnízdění výr velký. Lesem se po dešti pomalu šourají mloci skvrnití, naopak teplejší místa využívá slepýš křehký, užovka hladká a zmije obecná.

Ohrožení a managementy

Lokalita je ohrožena zarůstáním křovinami a náletovými dřevinami. Vážný problém představuje i změna prostředí vrcholové části kopce v důsledku turistického ruchu. Managementová opatření budou spočívat zejména v redukci křovin a náletových dřevin s následnou sečí či pastvou.

3 Holý vrch u Hlinné
Nad půvabnou středohorskou vesničkou Hlinná, jen pár kilometrů severně od Litoměřic, se jako strážce místních vypíná čedičová skalní stěna, tvořící okraj rozsáhlého vrchu. Jeho vrcholy nabízí neopakovatelné výhledy nejen na královské město Litoměřice, ale i na velkou část Českého středohoří.
Vstup na kartu lokality
Další fotografie

Součástí evropsky významné lokality Holý vrch u Hlinné jsou dominantní vrcholy Hradiště (545 m n. m.) a Holého vrchu - Lysé hory (574 m n. m.). Příroda je zde mozaikou stepních a lesostepních stanovišť, občas narušených skalami s jejich specifickou teplomilnou květenou. Obzvláště cenný je výskyt koniklece otevřeného, jeho sourozence koniklece lučního českého a jejich křížence koniklece Hackelova. Od pozdního jara se kolem vršků line vůně sečené trávy z místních luk. Historicky bylo okolí obce Hlinná intenzivně zemědělsky využíváno. Důkazem je množství kamenných zídek a snosů kamenů, jež tvořily a stále tvoří hranice pozemků. Vzkvétá zde i populace třemdavy bílé, tolity lékařské, kostřavy sivé či kostřavy walliské. Lesním porostům dominují lípy a duby. Mezi stromy rostou keře dřínu jarního. Ve stínu lesa vykvétá lilie zlatohlavá a medovník meduňkolistý. Tráva lipnice hajní se třepetá napříč celým lesem. Na nové biologické výzkumy lokalita stále čeká. Prokazatelně se zde vyskytují brouci krajníci hnědí a dřepčíci. Na listech lze pozorovat drobné a krásně zbarvené broučky krytohlavy. Oblastí poletují i včely zednice. Holý vrch u Hlinné je příhodný pro ropuchu obecnou. Na slunných místech se vyhřívají zmije obecné, užovky hladké, ještěrky obecné a slepýši křehcí. Ze stromů a keřů zaznívá zpěv strnada lučního, ťuhýka obecného a pěnice vlašské. Přes den luka pečlivě pozoruje jestřáb lesní, zatímco v noci patří obloha výru velkému. Koruny stromů jsou rejdištěm veverek obecných a z dutin stromů občas vykoukne roztomilý plch velký.

Ohrožení a managementová opatření

Lokalita je ohrožena nejen zarůstáním křovinami a náletovými dřevinami, ale také hromaděním stařiny na neobhospodařovaných loukách a pastvinách. Změny v hospodaření a zejména absence pastvy v 90. letech dvacátého století způsobila značný pokles populace koniklece otevřeného. Postupné odstraňování křovin a náletových dřevin spolu s rozšířením stávající pastvy bude proto klíčové pro zachování a rozvoj suchých trávníků s koniklecem otevřeným a dalšími významnými druhy.

4 Košťálov
Pod názvem evropsky významné lokality Košťálov se skrývají hned čtyři třebenické vršky – Košťál (481 m n. m.), Jezerka (487 m n. m.), Ovčín (431 m n. m.) a Sutomský vrch (505 m n. m.). Na jednom z nich, Košťálu, se nacházejí ruiny tajemného středověkého hradu. První zmínka o něm pochází z roku 1372, kdy soudobý český spisovatel a kronikář Beneš Krabice z Veitmile zaznamenal historku o jeho purkrabím. Kdo hrad postavil a komu patřil, je však dodnes nejasné.
Vstup na kartu lokality

Lokalita je tvořena především rozsáhlým lesním komplexem se suťovými poli, vrcholové partie některých kopců zaujímá bezlesí s teplomilnou flórou a faunou. Daří se zde stepním travám. Botanici hájí místní populaci vstavačovitých. Na vrcholcích šumí listí dubů a habrů, jejichž kmeny získávají na svazích a sutích často bizarní tvary. Pro druhovou pestrost jsou důležité i louky, rozdrobené po úpatích kopců směrem k městu Třebenice. Na lokalitě roste mnoho významných druhů rostlin. Na skalách vykvétá tařice skalní, v oblasti se daří i modřenci tenkokvětému. Jako z jiného světa vypadají kvetoucí zárazy a v letním slunci se stříbří kavyl olysalý. Kromě toho se zde vyskytují bohatá společenstva bezobratlých, ze suchozemských plžů např. suchomilka rýhovaná, z podzemních doupátek číhá na kořist pavouk stepník rudý, trávou proskakují saranče německá a nad krajinou poletuje bezpočet motýlů. Z těch vzácných se zde vyskytuje modrásek hnědoskvrnný či modrásek rozchodníkový. Lokalita je domovem pro řadu obratlovců, žije zde např. mlok skvrnitý nebo zmije obecná. V lesích hnízdí krutihlav obecný a z křovin se nese zpěv slavíka obecného.

Ohrožení a managementová opatření

Lokalita je ohrožena postupující sukcesí, která je příčinou zarůstání stanovišť stepních druhů na jižně až jihozápadně orientovaných svazích některých kopců (Košťál a Holý vrch). Lesní porosty byly v minulosti negativně ovlivněny lesním hospodařením, kdy docházelo k vysazování stanovištně a geograficky nepůvodních druhů dřevin (smrk, modřín, borovice lesní, borovice černá, akát). Plánované zásahy na lokalitě spočívají v obnově stepních stanovišť, v lesních porostech bude kladen důraz na obnovu přirozené druhové skladby.

5 Lipská hora
Nenápadná, přesto impozantní, hora zasvěcenými přezdívaná Medvědice, stojí stranou zájmu turistů. Nerušeně si tak její příroda žije vlastním životem. Opomíjená je však neprávem, patří k nejkrásnějším kopcům Českého středohoří.
Vstup na kartu lokality

Lipskou horu vandrovník nalezne nedaleko obce Mrsklesy. Jedná se o znělcový vrch s velmi dobře zachovalými lesními společenstvy. Za pozornost stojí zejména dochované teplomilné doubravy a lesní porosty svahů a roklí s naváznými společenstvy. Stejně významné jsou i suťové lesy. Význam lokality spočívá v koncentraci vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Kdo se zahledí do květeny, bude překvapen její pestrostí. Vrcholovou "zahrádku" Lipské hory krášlí květy hvozdíku sivého, modřence tenkokvětého, medvědice lékařské. Z dalších významných druhů lze jmenovat bělozářku liliovitou, vemeník dvoulistý, medovník meduňkolistý, lilii zlatohlavou či úpolín nejvyšší. Zajímavostí je výskyt dřínu jarního, který je od brzkého jara obsypaný květy a od podzimu plody. Na Lipské hoře se daří také bezobratlým. Žije zde přes stovku druhů střevlíků, z pavouků stojí za zmínku výskyt zajímavého a krásně zbarveného pavouka stepníka rudého. Z obratlovců lze zahlédnout ještěrku obecnou, zmiji obecnou nebo slepýše křehkého. Na místě pravidelně hnízdí výr velký.

Ohrožení a managementová opatření

Zranitelnost lokality spočívá v expanzi křovin v místech výskytu chráněných druhů rostlin, zejména hvozdíku sivého a medvědice lékařské. Péči potřebují také opuštěné a zarůstající louky při úpatí Lipské hory. Na evropsky významnou lokalitu Lipská hora navazuje nášlapný kámen „Bílé stráně pod Lipskou horou.“

6 Lovoš
Na lovosickou dominantu kuželovitého tvaru vedou už od nepaměti čtyři turistické cesty. Cílem poutníků jsou samozřejmě hlavně rozhledy, které Lovoš poskytuje, ale mnoho z nich potěší i návštěva turistické chaty na vrcholu. Tu postavili členové Lovosického středohorského spolku a byla slavnostně otevřena 19. června 1892.
Vstup na kartu lokality

Vrch Lovoš je již zdálky viditelný. Jeho nezaměnitelná silueta, která nepřehlédnutelně ční nad městem Lovosice, je vděčným námětem mnoha umělců. Evropsky významná lokalita Lovoš zahrnuje i nižší hřbet Kybičky (489 m n. m.) a zasahuje také do Opárenského údolí, rovněž oblíbeného cíle turistů. Evropsky významná lokalita hostí teplomilná společenstva stepí, lesostepí a lesů, která jsou druhově velmi bohatá a poskytují prostor pro velký počet zvláště chráněných a velmi vzácných druhů rostlin a živočichů. Stromovím vládnou buky, duby a habry. Za zmínku stojí výskyt dubu pýřitého, alias šipáku, podobně vzácný je i jeřáb český. Cenná jsou společenstva skal a sutí, travnaté stepní porosty i specifické křoviny. Zaujatým a ohleduplným návštěvníkům dovolí Lovoš sledovat barevného motýla přástevníka kostivalového nebo otakárka ovocného. V podvečer květy přilákají lišaje pryšcového. Obecný klid narušují jen souboje samců roháče obecného, nejsilnějšího z českých brouků. Chrpa chlumní, tařice skalní, koniklec luční český, bělozářka liliovitá, zvonek boloňský, kosatec bezlistý, kozinec bezlodyžný a třemdava bílá jsou rostliny, které svými květy zdobí vrcholové partie Lovoše. Neméně působivou podívanou vytváří svými trsy i kavyl sličný a kavyl Ivanův. Nikoho nenechají na pochybách, že i zde se na svahu udržela skalní step, která je mimo jiné domovem ještěrky obecné a užovky hladké. Keře dřínu, na jaře nenápadně žlutě kvetoucí, rozdávají na podzim své trpké bobulky.

Ohrožení a managementová opatření

Teplomilná společenstva, spolu s rozsáhlým komplexem starých sadů při jižním úpatí Lovoše, jsou ohrožena zarůstáním křovinami a náletovými dřevinami z okolních porostů (zejména hlohy, růže, trnka, jasan). Zachování těchto cenných teplomilných společenstev s výskytem velkého množství vzácných rostlin a živočichů vyžaduje komplexní přístup k plánovaným managementovým zásahům.

7 Milešovka
Bohuslav Balbín ji v roce 1679 nazval Královnou Prostředních hor. Místní o ní mluvili jako o Hromové hoře, která prorokuje počasí. Majestátní vládkyně svých poddaných kopců, nejvyšší a největrnější hora Českého středohoří vysoká 836,5 metrů nad mořem, ale přitahuje pozornost lidí už od doby kamenné a i dnes mocně zapůsobí na každého, kdo ji navštíví a koho nechá ze svého vrcholu shlédnout dolů do krajiny.
Vstup na kartu lokality
Další fotografie

Milešovka je dominantním a nejvyšším bodem Českého středohoří nacházejícím se nedaleko obce Velemín. Přímo pod jejím vrcholem leží vesničky Milešov, Bílka a Černčice. Evropsky významná lokalita Milešovka zahrnuje kromě samotné Milešovky také skupinu okolních vrcholů – Kamenec (552 m n. m.), Dubický vrch (441 m n. m.), Dlouhý vrch (456 m n. m.) a Šibeník (486 m n. m.). Na všech se nachází rozsáhlé zachovalé ekosystémy, jejichž pestrost utváří okolí Milešovky tolik zajímavé pro návštěvníky, kteří mohou zažít přes suťové lesy a olšiny v okolí potoka i malebné pastviny. Na slunných vrcholcích vykvétá hvozdík sivý podobný zahradním skalničkám. Medvědice lékařská na Výřích skalách připomíná doby ledové. Stejně tak se z těchto dob dochoval kosatec bezlistý na jižních svazích Milešovky. Půvabně kvete bělozářka liliovitá či lilie zlatohlavá. Na skalách najdeme bohaté porosty tařice skalní. Prosvětlená místa v lese vyhovují bezobratlým živočichům, jako jsou motýli batolec červený a batolec duhový. Oba s typicky lesklými modrými křídly. V bukových lesích najdeme početnou populaci brouka střevlíka nepravidelného. Z přítomných plazů můžeme zmínit ještěrku obecnou a slepýše křehkého. Z obojživelníků zde nalezneme mloka skvrnitého, který lokalitu využívá nejen jako zimoviště. Na Milešovce hnízdí nebo ji navštěvuje krahujec obecný, čáp černý, krkavec velký. Mezi savce, kteří se vyskytují na lokalitě ve větší míře, patří plch velký a veverka obecná.

Ohrožení a managementová opatření

Evropsky významná lokalita je zranitelná zejména z důvodu negativních dopadů nevhodných lesnických zásahů provedených v minulosti, proto jsou aktuální zásahy kontrolovány a vedeny s ohledem na místní druhy. Jsou mýceny nepůvodní invazivní druhy. Na úpatích Milešovky probíhá pasta a sečení luk.

8 Porta Bohemica
Roku 2016 bylo vyhlášeno Evropsky významnou lokalitou rozsáhlé území lemující řeku Labe od Litoměřic až za Děčín. Bezmála 6120 hektarů čarokrásné krajiny bylo pojmenováno stejně jako pomyslná brána do Čech – Porta Bohemica. Tu nedaleko Malých a Velkých Žernosek utváří na pravém břehu Labe vrchy Hrádek a Kalvárie, na břehu levém vrch Dobrý.
Další fotografie

Evropsky významná lokalita Porta Bohemica se rozkládá v Českém středohoří a Děčínské vrchovině. Jedná se o největší lokalitu začleněnou do projektu LIFE. Je tvořena hlubokým, v Děčínské vrchovině až kaňonovitým, údolím, jež za miliony let vytvořila řeka Labe. Každý vrcholek, každá říční zákruta, nabízí neopakovatelné výhledy. Cestovatele Porta Bohemica nikdy nepřestane udivovat.

Řeka si zde zachovala původní charakter toku. Údolí je uchvacující nejen svou podobou, ale i skladbou biotopů. Díky mikroklimatickým zvláštnostem, jako jsou podmrzající sutě a sluncem rozpálená skaliska, se v labském údolí mohou v těsné blízkosti vyskytovat druhy teplomilné, běžné v oblasti mediteránu, i chladnomilné, typické pro severní Evropu či horské oblasti. Svahy Labského údolí mají vulkanický původ. Jsou proto převážné příkré, místy až 400 m vysoké. Strmé skalnaté svahy osidlují většinou suché stepní trávníky, kde roste např. kavyl Ivanův. Stepní skalní porosty jsou na dvou lokalitách domovem ještěrky zelené.

Svahy jsou na mnoha místech pokryty suťovisky, také nazývané „kamenná moře“. Kde jsou suťoviska pevnější, tam najdeme suťové lesy se zastoupením lípy velkolisté. Lesy vzaly za svůj domov stovky druhů hmyzu. Výletníky někdy překvapí broučí obr - roháč obecný, jenž pro vývoj larev využívá především dubové dřevo.

Čistá a průzračná voda ženoucí se z vršků kopců je domovem pro raky. V roklích šumí vodopády. Na soutoku s řekou se formují náplavové kužele.

V údolní krajině rostou lužní lesy s jasany a olšemi, jejichž květenu milují vzácní motýli přástevník kostivalový, dále pak v okolí nalezneme modráska rozhodníkového, otakárka ovocného či lišaje pryšcového. Pozornosti by neměly uniknout bahnité náplavy, kde se daří šmelu okoličnatému s velmi dekorativními květy. Není však jedinou zajímavou rostlinou Brány Čech. Botanici vybízejí k ochraně kozince bezlodyžného a rakouského, křivatce českého, koniklece lučního českého, koulenky prodloužené, pryšce sivého pravého nebo bělozářky liliovité. Řeku střídavě lemuje rákosí a vysoké traviny, v nichž skrytě žije řada živočichů. Vrby a další stromy okusuje bobr evropský, aby je přetvořil v hráze a hnízda. Vlhko a teplo vyhovuje užovce obojkové, stejně jako užovce hladké, ještěrce obecné a slepýši křehkému.

Ohrožení a managementová opatření

Lokalita je ohrožena zarůstáním stepních lokalit expanzivními křovinami a náletovými dřevinami (hlohy, růže, trnka, jasan). Pro péči o nelesní stanoviště je navržen výřez nežádoucích křovin a náletových dřevin s následnou údržbou plochy pastvou či kosením. Zároveň dochází k šíření invazních a nepůvodních druhů, zejména trnovníku akátu a pajasanu žláznatého. Při obnově porostů je potřeba přednostně odstraňovat tyto nevhodné dřeviny a nahrazovat je chybějícími původními druhy. 

9 Radobýl
Nad obcí Žalhostice na dohled od Litoměřic se do výšky vypíná vrch Radobýl. Nespletete si ho s žádným jiným kopcem. Vulkanický vrch s historickým lomem poznáte díky odkryté unikátní sloupcovité odlučnosti čediče.
Další fotografie

Radobýl se stal častým cílem procházek obyvatel okolních měst a obcí, kteří si užívají především výhledů z jeho vrcholku. Na radobýlských svazích se však nacházejí i dobře zachovalá teplomilná společenstva, hostící celou řadu významných druhů rostlin a živočichů. Radobýl je jednou ze sedmi lokalit v České republice s výskytem nenápadné saranče skalní.  Dochované stepní porosty, suťoviska, skály, lesy a křoviska činí Radobýl kopcem mnoha tváří. Daří se zde rozmanitým druhům rostlin. Z významnějších můžeme jmenovat diviznu brunátnou, kozinec bezlodyžný, bělozářku liliovitou, modřenec tenkokvětý, silenku ušnici a pískavici thesálskou. Daří se zde i kavylu sličnému, kavylu vláskovitému, konikleci lučnímu českému a různým druhům záraz. Zajímavý je i výskyt efemérní vegetace.

Radobýl je rájem bezobratlých. Žije zde 32 druhů měkkýšů, 11 druhů suchozemských stejnonožců a 807 druhů motýlů. Unikátní je výskyt lišaje pryšcového, modráska východního a přástevníka kostivalového.

Mimoto zde bylo zaznamenáno také více než 50 druhů obratlovců, např. ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka hladká či roztomilý plšík lískový.

Ohrožení a managementová opatření

Lokalita je ohrožena zarůstáním křovinami a náletovými dřevinami, místy s výskytem invazního trnovníku akátu. Teplomilné trávníky trpí hromaděním stařiny. K zachování a obnově cenných biotopů je navržen výřez křovin s následnou pastvou smíšeným stádem ovcí a koz, případně kosením. Radobýlu škodí i neukáznění návštěvníci, kteří zde vyhazují odpadky a s oblibou přesouvají kamení ze suťovisek kvůli stavbě „kamenných mužíků“.