Péče o krajinu

Podoba krajiny Českého středohoří je do značné míry výsledkem hospodářských aktivit člověka. Stejně jako většina území České republiky. Vzniklé biotopy jsou ovlivněny člověkem a bez jeho péče nemohou existovat.

Bezzásahový přístup k ochraně přírody, tolik prosazovaný ve 20. století, se ukázal jako velmi problematický. Na mnoha místech, i v Českém středohoří, nevedl k ničemu jinému než k zarůstání významných lokalit a k jejich následné degradaci.

Chráněná území nejsou uzavřená a jejich obyvatelé migrují na další území. Jejich trasy byly často narušeny nevhodnými zásahy a výstavbou. Abychom v projektu LIFE podpořili obnovu a ochranu přirozených koridorů mezi cennými územími, vznikla síť takzvaných nášlapných kamenů, které druhům umožňují přesuny napříč Českým středohořím.

Dnes je prosazován aktivní přístup k ochraně přírody. Člověk o krajinu pečuje stejně, jak to dělali po generace staří hospodáři. Kosení, pastva, původní péče o lesy, někdy i zcela specifické zásahy, to vše má návaznost k tradici, byť jsou tyto zásahy moderně nazývány managementy.

Existují dva typy managementů – asanační a regulační. Asanační management navrací lokalitě původní podobu. Jde o vcelku radikální aktivity, jako je třeba mýcení náletů. Regulační management udržuje žádoucí stav lokality. Jedná se o citlivé zásahy, nejčastěji o pravidelnou pastvu a kosení.

Oba typy managementů vyžadují pravidelné sledování vývoje lokality, takzvaný monitoring, který je nesmírně důležitý pro vhodný výběr managementu a jeho intenzity.

Stejně jako dříve, péče o krajinu vyžaduje kombinaci a střídání hospodářských aktivit. Dokonce jejich aplikaci v určitých časových horizontech. Některé managementy jsou od sebe neoddělitelné, jako třeba pastva a kosení luk. Krajina díky tomuto připomínala pestrou mozaiku posekané, přepasené, odrostlé, nedopasené i třeba přeorané nebo vypálené vegetace. Tato různorodost byla nesmírně prospěšná pro bezpočet rostlinných i živočišných druhů, uspokojila jejich potřeby a umožnila jejich migraci.

Mozaikovitost začala z krajiny mizet kvůli úpadku tradičního hospodářství, orání luk nebo zanechání polí ladem. Krajině také uškodilo přílišné hnojení, časté sečení i nevhodná druhová skladba rostlin. Tento trend započal již v 18. století a svého maxima dosáhl na konci 20. století.