Péče o lesní porosty

Nebýt činnosti člověka, lesy by brzy zaplavily celé území České republiky. Lesy jsou součástí naší krajiny od skončení doby ledové. Průběžně se měnilo jejich složení a málokterý les lze dnes považovat za přirozený. Odborníci vedou nezřídka pře o to, jak mohl původní les vypadat a jaké bylo jeho druhové složení.

Lidé využívaly lesy od pradávna. Byl pro něj zdrojem dřeva na stavbu obydlí i na zátop. Žila v něm zvěř vhodná k lovu, rostly tam léčivé byliny i rostliny s jedlými plody. Nepovšimnuty nezůstaly ani houby. Na les bylo navázáno mnoho řemesel, jako bylo uhlířství, smolařství či včelařství. Mimo jiné byly lesy využívány k pastvě, mladými větvemi byl krmen dobytek a lesní hrabanku lidé využívali jako hnojivo nebo podestýlku do chlívků a stájí. Klestím a výmladky se topilo. Všechny aktivity vedly k prosvětlování lesů a postupné druhové změně.

Na příhodných místech lidé lesy mýtili, aby je přetvořili v zemědělskou půdu. Pomocníkem jim byl často oheň. Změna lesa v ornou půdu byla pro dávné zemědělce vyčerpávající. Bylo nutné zpracovat pokácené dřevo, vytrhat pařezy, zorat zem a odnosit kamení na okraje budoucího pole. V Českém středohoří však předkům k jejich snažení přispívalo přirozené bezlesí, pokrývající velkou část regionu. Místní lesy byly od nejstarších dob tvořeny hlavně duby a habry, také se zde dařilo lípám, jilmům, topolům, lískám, javorům a jasanům. Pravděpodobné je i původní rozšíření jalovců a tisů. Listnaté lesy přetrvávají dodnes, byť v jiném rozsahu a složení.

Historicky se lesy členily dle způsobu využití. Existovaly pařeziny, což byly nízké lesy, které se obnovovaly z výmladků po pokácených stromech. Šlo o lesy, kde se pěstovalo dřevo na otop. Zmizely spolu s přechodem na fosilní paliva. Dnes lze za pařeziny považovat pravidelně řezané porosty pod vedeními vysokého napětí nebo na náspech u kolejí.

Dále byly střední lesy, které byly kombinací pařeziny a výstavky, které lze vnímat jako střední lesy. Byly zde zmlazující pařezy i roztroušené vzrostlé stromy, ze kterých vznikaly semenáčky nových stromů.

Také existovaly lesy pastevní. Šlo o prosvětlené lesy, kde zvířata během pastvy pravidelně okusovala výmladky a níže položené větve stromů. Podrost byl travnatý, tu a tam rostl trnitý keř, kterému se zvířata přirozeně vyhnula. Vzhledem připomínal takový les anglický park. Některé pastvení lesy byly dokonce v parky přetvořeny. V Českém středohoří na některých lokalitách stále přetrvávají světlé doubravy a habřiny, které éru pastevních lesů připomínají.

S rostoucím počtem obyvatel země, s nárůstem těžby a rozmachem sklářství, začaly lesy v Českých zemích rapidně mizet. Někde dokonce vykácení lesů vedlo k přírodním katastrofám. Rychle si majitelé panství uvědomili, že les je potřebný nejen pro krajinu, ale je i významným zdrojem bohatství. Začalo vznikat lesnictví a s ním spojené aktivity – organizovaná sadba stromů s velkou tržní hodnotou i holosečné kácení. V Čechách se ve velkém začal pěstovat smrk.

Primárně ekonomické využívání lesů vede k problémům. Chybí dřívější pestrá forma péče o les, kdy se v lese občas páslo, občas kácelo, občas se sbíraly spadané větve na topení, nebo se sbírala hrabanka. Stromy se dříve kácely selektivně. V lesích se nezřídka nechávalo i umírající dřevo, tolik potřebné pro hmyz.

Součástí projektu LIFE České středohoří je podpora bohatší druhové struktury lesních porostů. Zároveň se projekt zasazuje o pěstování původních druhů stromů a množení druhů vyskytujících se výhradně ve středohorských podmínkách. S tím je spojena rekonstrukce smrkových porostů a mýcení nepůvodních dřevin, především trnovníku akátu a pajasanu žláznatého.