Koniklec otevřený
(Pulsatilla patens)Na rozdíl od tajemně a étericky působícího květu střevíčníku je koniklec otevřený vzhledově velmi přímočarý. Prostě otevřený. Najdete ho jen na několika málo lokalitách Českého středohoří. Botanici tato místa před veřejností raději tají neb nejeden koniklec již skončil na zahrádce nadšeného pěstitele, který naivně věřil, že se tentokrát ujme.Atraktivní jarní druh s velkými modře až tmavě fialovými květy a plstnatě bělavou chlupatou lodyhou. Teprve při dokvétání se začínají objevovat listy. Koniklec otevřený je dlouhověká rostlina s hlubokým kořenem a silným oddenkem. Zaujmout může i po odkvětu, kdy připomíná "chlupatou kouli", která je tvořena nažkami s dlouhým chmýrem. Koniklec je vybíravý, potrpí si na západně až severně orientované lokality. Má rád suché až mírně vlhké trávníky, ale i světliny v lesích a křoviscích. Daří se mu v kyselé a kamenité půdě. Doma je v jihoruských stepích.
Koniklec otevřený svými květy dříve vytvářel nádherné modravé koberce, které bylo na Holém vrchu u Hlinné vidět již z dálky. Bohužel, tato nádhera zmizela spolu s pastevectvím. Dále tento koniklec kvete na Borečském vrchu a v přírodní památce Tobiášův vrch.
Stejně jako ostatní zástupci čeledi pryskyřníkovitých je i koniklec otevřený jedovatý. Při styku s pokožkou způsobuje dermatitidy, a pokud vás napadne jej ochutnat, čeká vás zvracení a průjem.
Příčiny ohrožení
Přes veškeré snahy populace koniklece otevřeného pod vlivem změn v obhospodařování krajiny slábne. Jeho lokality zarůstají vysokou trávou a nálety křovin. Vrstvy stařiny brání semínkům ve vyklíčení. Květy koniklece otevřeného jsou navíc lákavou pochoutkou pro bažanty, srnky a daňky. Druh je celkově konkurenčně slabý, jeho populace klesají i v okolních zemích. Osudovým jsou mu často zahrádkáři, kteří trsy koniklece vyrývají a přesazují, ten se však ujme jen zcela ojediněle.
