Sokoli opět krouží nad Průčelskou roklí

Dne 12. března 2019 byly přístupové cesty opatřeny uzavíracími páskami AOPK ČR a informačními cedulemi v češtině, němčině a angličtině. Sokoli byli na lokalitě přítomní, aktuální fázi hnízdění ověříme v nejbližších dnech," vysvětlil Petr Kříž, ředitel regionálního pracoviště Správa CHKO České středohoří.

Samice sokolů jsou na počátku hnízdění velmi citlivé a při pocitu ohrožení hnízdo nezřídka opustí. Sokolům nejvíce vadí pohyb nad a v úrovni jejich hnízda. Proto je nejrizikovější přístup z horní části skal, kde se nachází několik vyhlídek. Díky společným hlídkám pracovníků AOPK ČR, strážců přírody, policistů z Brné a zároveň díky ukázněnosti veřejnosti se minulý rok podařilo sokolům úspěšně vyhnízdit. Proto i letos bude celá oblast Výřích skal v Průčelské rokli pod přísným dohledem. Zákaz vstupu potrvá do 30. června 2019.

Průčelská rokle leží na pravém břehu Labe, mezi Brnou a Němčím. Rokli vyhloubil během tisíců let Průčelský potok a pro návštěvníky je atraktivní díky dvěma vodopádům, kamenným sutím, dramatickým skálám a krásným vyhlídkám.

„Je nám líto, že jsme museli uzavřít tak působivé místo Českého středohoří. Věříme však, že většina milovníků přírody bude potěšena, když nad středohorskými vrchy bude předvádět svou akrobacii více těchto krásných dravců. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště správa CHKO České středohoří eviduje na svém území několik dalších párů sokolů. Všechny ovšem hnízdí na průmyslových hnízdištích na komínech tepláren, chemických rafinérií a podobně. Sokolí pár z Průčelské rokle je jeden ze dvou známých párů sokolů, které hnízdí na přirozených skalních hnízdištích v kaňonu řeky Labe. Kromě kriticky ohroženého sokola stěhovavého v Průčelské rokli pravidelně hnízdí i ohrožený výr velký. Dočasné omezení vstupu pomůže i tomuto králi noci,“ uvedl Petr Kříž.

 Sokol stěhovavý (Falcoperegrinus)

Sokol stěhovavý, nejrychlejší dravec na světě, je relativně dlouhověký druh. Dožívá se až okolo dvaceti let, během kterých je při úspěšném hnízdění věrný jednomu stálému partnerovi. Vhodné místo pro hnízdění, na které se v optimálním případě vrací celý život, vybírá samice. Zpravidla volí místa ve skalnatých a horských oblastech, kde preferuje římsy či otvory ve vysokých skalních stěnách, nepohrdne však třeba ani starou hradní věží.

 Sokolí samice se však v posledních letech etablují i jako průkopnice nových trendů v bydlení; v současné době stále více hnízdí na průmyslových stavbách, zejména na jejich komínech. Nový fenomén od roku 2010 podporují ornitologové tím, že na komíny instalují hnízdní boudy z pozinkovaného plechu. Pionýry nového stylu sokolího bydlení je například i pár z litvínovské chemičky, který se pravidelně vrací na hnízdo na komínech teplárny či ethylenové jednotky v areálu Chemparku Záluží od roku 2011, a jemuž se podařilo odchovat již 18 mláďat.

Samice snáší obvykle 2 – 4 vejce v období března a dubna. Během hnízdění je velmi citlivá na vyrušování a snůšku může i opustit. Mláďata jsou vyváděna během května či v první polovině června. V prvních dnech mláďatům nosí potravu sameček a samička jim ji na hnízdě porcuje. Mláďata zůstávají na hnízdě zhruba 5 týdnů, krmena jsou však i po této době. Hnízdiště rodina opouští v červenci. Na podzim se však rodiče vrací, aby si uhájili revír. Pohlavní dospělosti mláďata dosáhnou zhruba za rok. Sokoli, kteří žijí po většinu roku u nás, se na zimu stěhují především na jihozápad Evropy; naopak k nám na zimu přilétají zvířata ze Skandinávie. Některé páry hnízdící v nížinách nebo na průmyslových objektech se ovšem mohou vyskytovat v širším okolí hnízdišť celoročně.

Ve druhé polovině minulého století počty sokolů drasticky poklesly, především kvůli ztrátě vhodných hnízdišť, pronásledování člověkem a používání chemických látek, zejména pesticidů, v zemědělství. Ty se přes potravní řetězec dostávaly až do vajec. Přestože počet sokolů v ČR stoupá, stále patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny a je tedy dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. k zák. č. 114/1992 Sb. chráněn. Podle evropské klasifikace patří mezi druhy vzácné a vyžadující zvláštní ochranu. Sokol je uveden i v druhé příloze Bernské úmluvy – druh přísně chráněný, kromě toho je zapsán i v příloze CITES, tedy Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.